Božská komedie

Popis

Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Podle moderních měřítek na Božské komedii nic komického není. Komedie se jí říká ze zcela jiných důvodů.

Ve čtrnáctém století se italská literatura povinně dělila na dvě kategorie: tragédie, zastupující vysokou literaturu, byly psány spisovnou italštinou, a komedie, představující literaturu nižší, byly psány dialektem a mířily spíše k lidovým vrstvám. V době vzniku Dantova díla se přízvisko komedie používalo pro hry a umělecká díla, která byla určena všeobecné veřejnosti. Tj. zejména pro obyčejné lidi a plebs, kdežto tragédie byla určena hlavně šlechticům a ctihodným měšťanům.

Dantovo dílo mělo směřovat hlavně obyčejným lidem, aby všichni věděli, jak teskní po své milované Florencii a své lásce Beatrici.

Peklo a Očistec
Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Danteho ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danteho provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Danteho jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje („Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“).

Ráj
Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena (Beatrice Portinari), která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.